Sheltie - informační portál

Oční choroby

---

Imunitní systém

MDR1

Herpes virus

Demodikóza

---

Ostatní

Dysplazie

Křivé špičáky

Luxace pately

.::Zdraví::.

Vysvětlení pojmů, které se používají u očních onemocnění
které mohou nastat v plemeni Sheltie a chovatelská doporučení
(převzato z Norského projektu - http://www.nssk.no)

Zpracovala MUDr. Karla Dvořáková a Marcela Hejduková

CEA =
Anomálie oka kolií
CEA je vrozená genetická choroba, zapříčiněná chybným embryonálním vývojem cévní vrstvy pod sítnicí na zadním pólu oka.
Toto onemocnění se dědí recesivně. Stupeň postižení může kolísat od drobných defektů v povrchové, pigmentové části sítnice neovlivňujících pro psa zásadněji zrakovou ostrost (zraková ostrost je v daném zrakovém poli snížena, ale musíme si uvědomit, že pes má zrakovou ostrost – to je to, co vám vyšetřuje lékař při čtení z tabule na zdi – o dost nižší, než má člověk – co my přečteme z osmi metrů, to by pes přečetl z metru, pes tedy chodí po světě z našeho pohledu s rozmazaným viděním a tedy nemá tak jemné vnímání snížení ostrosti zraku, jak si představujeme po člověčím) po defekty zastihující sítnici v celé její hloubce způsobené nedovřením embryonální oční štěrbiny (kolobomy, rozštěpy) provázené totálním výpadkem zrakového vnímání v dané oblasti.
Kolobomem obnažené cévy spolu s patologicky se tvořícími křehkými cévami s abnormálním průběhem navíc hrozí rizikem vážných komplikací - samovolným nitroočním krvácením. To může vést k oslepnutí a k devastaci oka – úplné zneprůhlednění očních médií – „bílé oko“, vysoký nitrooční tlak – zelený zákal či degenerace rohovky, vše provázeno bolestmi. Sítnice postižená kolobomem je rovněž náchylná k odchlípnutí pigmentové vrstvy – ablaci sítnice, která vede k výpadku zorného pole v celém rozsahu odchlípnutí, často se oko stává prakticky slepým, vnímá jen světlo a tmu. Zatím co nález na oku způsobený samotnou CEA se věkem nezhoršuje, výskyt komplikací provázejících formy vyššího stupně než je CRD (výskyt těchto stupňů je v populaci asi 25% - Ing. Eva Chmelíková, Ph.D, ČZU Praha) se s věkem zvyšuje. Komplikace postihnou 5-10% populace postižené vyšším stupněm než je stupeň 1.

     1. CRD = chorioretinální dysplazie
     2. Kolobom(y)
     3. Odchlípení sítnice (přítomno může být již při narození v návaznosti na kolobom, pak bude mít štěně vyšetřené na 7mi tádnech v nálezu CEA st.3, nebo vzniká v pozdějším věku jako komplikace stadia 2)
      4. Nitrooční krvácení

(chorioretinální dysplazie je hlavním příznakem CEA, sama o sobě stačí k diagnóze. Kolobomy, odchlípení sítnice a nitrooční krvácení jsou nespecifické, mohou se vyskytovat i u jiných stavů a abychom na základě jejich výskytu učinili diagnózu CEA (bez přítomnosti CRD), musí být přítomny nejméně dva z příznaků kolobom, odchlípení sítnice, krvácení)

-další informace o CEA najdete zde-

CRD= chorioretinální dysplazie (hypoplazie choroidei)
CRD se projevuje jako větší nebo menší ztenčení cévnatky, skrze kterou prosvítají jinak skryté cévy a hlouběji uložená bělima. Cév je v tomto místě méně a mohou mít abnormální tvar.
Léze jsou přítomny již při narození a nezvětšují se s rostoucím věkem. Naopak, změny diagnostikované u 7-8 týdnů starých štěňat mohou být ve 3 měsících věku maskovány barevným pigmentem, a vady již není možné vidět (takto mohou být označení někteří jedinci jako takzvaně "zdraví"). CRD změny mají malý nebo žádný vliv na kvalitu života psa a nevede k pozdějším komplikacím. (Člověku by tyto výpadky v zorném poli vadily, protože vede intelektuálně náročnější život, pes si jich není vědom).

Oční pozadí musí být zkoumáno ofthalmoskopem (speciální nástroj pro oční vyšetření). Změny jsou přítomné v obou očích.

Změny jsou vždy na obou očích u všech jedinců postižených CEA. Vyšetření musí být provedeno oftalmoskopem (přístroj umožňující vyšetření očního pozadí).

Jedinci s drobnými změnami ve smyslu CRD mohou být použiti v chovu, pokud jsou to jinak dobří zástupci plemene, ale měli by být spárováni se psy, kteří jsou bez CRD.

Kolobom
Kolobomy (rozštěpy) jsou defekty způsobené nedovřením embryonální oční štěrbiny.
Vada může být přítomna v jednom nebo obou očích. Malé kolobomy nezpůsobují významné vizuální problémy, ale větší by mohly vést k zhoršené vidění nebo slepotě. Kolobomem obnažené cévy spolu s patologicky se tvořícími křehkými cévami s abnormálním průběhem hrozí rizikem vážných komplikací - samovolným nitroočním krvácením. Sítnice postižená kolobomem je rovněž náchylná k odchlípnutí pigmentové vrstvy – ablaci sítnice, která vede k výpadku zorného pole v celém rozsahu odchlípnutí, často se oko stává prakticky slepým, vnímá jen světlo a tmu.
Malé kolobomy může být někdy obtížné zjistit ve věku 7-8 týdnů.

Doporučuje se nepoužívat psi s kolobomem v chovu.

Odchlípení sítnice

Odchlípení sítnice se může vyvinout v rámci CEA již během děložního vývoje a bude pak tedy patrno již u narozeného štěněte (CEA 3), nebo se může v rámci CEA vyskytnout jako komplikace základního onemocnění. Též samozřejmě může dojít k odchlípení sítnice z různých důvodů u jedince, který je CEA prostý. Odchlípená sítnice se vzdouvá jako balón do nitra oka v rozsahu závislém na ploše odtržení. V oblasti, kde je sítnice odtržena, je výpadek použitelného zorného pole a podle lokality tak oko vládne zbytky zraku v periferních oblastech sítnice nebo je slepé.
Zařadit do chovu jedince s odchlípením sítnice se nedoporučuje.

Nitrooční krvácení
Nitrooční krvácení znamená výron krve do vnitřních médií oka (v širším smyslu může jít též o krvácení do vrstev sítnice, kde se krev vylije, tam oko „nevidí“) a může se vyskytnout jako komplikace CEA. Rozsah krvácení může kolísat od malého krvácení zachytitelného pouze oftalmoskopem (pacient si není vědom) po rozsáhlá krvácení, kdy je oční bulbus vyplněn krví (i malé množství krve vylité do prostoru sklivce znamená zakalení a výrazné snížení vidění). Krev, která se dostala mimo oční cévy, se postupně vstřebává (ale také se může krvácení zopakovat), v naprosté většině případů ale nedochází ke vstřebání bez závažných následků na vidění. Při krvácení omezením na zadní část oka – za duhovkou (na rozdíl od krvácení do přední oční komory) alespoň nedochází k ucpání odtokových cest pro nitrooční tekutinu, nezvyšuje se tlak v oku a takovéto oko nebolí.
Nedoporučuje se chovat na jedinci, u kterého se vyskytlo nitrooční krvácení jako komplikace CEA.

PRA = Progresivní atrofie sítnice

Prvními příznaky je omezené vidění ve tmě a šeroslepost. Je to proto, že PRA způsobuje odumírání světločivných buněk sítnice. Za normálního stavu zaznamenávají tyčinky změny v intenzitě osvětlení. Uplatňují se hlavně za šera, za soumraku a za svítání. Nemohou-li plnit svoji funkci, vidí postižený v tuto denní dobu špatně, stává se šeroslepým. Zornice postiženého oka zůstává široce otevřená i při plném, přímo dopadajícím světle ve snaze mozku zachytit co nejvíce světla. Takto rozšířená zornice je na psovi nápadná a nezužuje se ani na jasném světle (mozek nedostává o jasném světle zprávu) . Široká zornice spolu se sítnicí odrážející patologicky méně reflexů vedou při určitém osvětlení k žlutě nebo zeleně svítícím „očím“. Celý vývoj onemocnění spěje u postiženého zvířete ke slepotě. Druhotným nálezem, který rovněž snižuje vidění, je vznik a vývoj druhotného šedého zákalu (zákal nitrooční očky vzniklý na podkladě jiného, prvotního, očního onemocnění) . Jako poslední příznak onemocnění se zjišťuje zákal oční čočky. Při tomto zákalu se zrak nezlepší jako v případech katarakty (tzv. šedého zákalu) odstraněním nefunkční čočky.
Rozvoj onemocnění začíná sníženou schopností periferního vidění ve věku 2-5 let. Vývoj obvykle trvá 1-3 roky, takže pes bude zcela slepý ve věku 3-8 let. PRA neprovází bolest nebo jiné nepříjemné pocity v oku.

PRA se dědí recesivně. Pokud má pes PRA přenašeče na jedné straně rodokmenu, pes nedostane PRA, ale s 50% pravděpodobností bude PRA přenašeč. Pokud má pes oba rodiče PRA přenašeče bude .většinou dochází u daného jedince k rozvoji PRA. Jedinci, kteří mají genetický předpoklad pro PRA, onemocní touto chorobou neovlivnitelně jakoukoliv léčbou.

-další informace o PRA najdete zde-

PRA pes by neměl být používán v chovu. Podívejte se , jaká pravidla se vztahují na používání psů s PRA přenašeči v rodokmenu

–viz. doporučení pro chov

Retinopatie

Slovo Retinopatie je obecný termín, který znamená "onemocnění sítnice."
PRA je forma retinopatie, která má specifickou sekvenci se specifickými příznaky, a proto dostala jedinečný název.
Takových jednotek, kde je základní diagnózou retinopatie, známe několik podskupin:

Retinopatie bez dědičného podkladu

Retinopatie dědičné

Retinopatie typu PRA

Retinopatie

Při nejisté diagnóze retinopatie se opakuje vyšetření očí opět za několik měsíců. Veterinář zjišťuje jaký je vývoj nálezu. Pokud diagnóza zůstává nejistá, je doporučeno použít ERG, k vyloučení nebo potvrzení diagnózy. ERG je v současné době jediný jistý způsob, jak najít správnou diagnózu.

ERG (elektroretinograf) je diagnostickou metodou, založenou na počítačovém snímání elektropotenciálů vysílaných sítnicí po stimulaci světelnými podněty různé intenzity a v různé frekvenci. U psa je možné provést jen v celkové narkóze a stejně jako u lidí, v temné komoře. Výsledkem je křivka, ze které se odečítá, o jaké postižení sítnice se jedná.

Na jedincích s jakoukoliv formou dědičných retinopatií by se nemělo chovat. Vždy jde o diagnózy, jejichž následkem je slepota. Shodují se na tom jak chovatelé, tak veterináři a jakékoliv spekulace nad „pokušením“ chovat na tom kterém typu, který se zrovna nedá klasifikovat přímo jako PRA, nejsou na místě.

S každou retinopatií je v chovu třeba zacházet tak jako s PRA.

Psi s dědičnou formou retinopatie by neměli být používání v chovu na stejné úrovni s PRA, protože obě diagnózy vedou k slepotě.

Katarakta nebo
šedý zákal
To je termín pro zkalení čočky v oku, která je normálně křišťálově čistá.

Klasifikace katarakty podle příčiny vzniku je tato:
Katarakta může být způsobena druhotně - poškozením očí (stačí tupý úder do oka), metabolickým onemocněním (např. diabetes), otravou nebo infekcí.

Za prvotní se považuje katarakta na dědičném základě a karakta jako projev změn spojených se stárnutím. Tyto prvotní katarakty jsou u psů nejčastější.

Katarkata může být sdružena s jiným očním onemocněním, například s PRA.

Podle stupně zakalení, (umístění zákalu vůči ose vidění a jeho rozsahu) katarakta ovlivňuje zrakovou ostrost mírně až těžce, nejtěžší nález pak znamená praktickou slepotu (jedinec vnímá světlo a tmu) .

Dystrofie
rohovky Do hmoty rohovky se mohou ukládat krystaly vápníku či cholesterolu. Vznikají tak mléčné skvrny viditelné „na“ rohovce. Skvrny mohou mít kolísající intenzitu, někdy se udává, že výskyt lze ovlivnit dietou (nabízí se souvislost s cholesterolem, ale protože psi s cholesterolem problém nemají, jsou na tuk „od přírody“ uzpůsobeni, spíše zde mají na mysli spíše skvrny s původem v metabolismu stopových prvků a minerálů) .
Pokud se skvrny na rohovce objeví u malých štěňat, většinou jde o záležitost vrozenou a dědičnou.

PPM=
perzistentní pupilární membrána
Neboli z embryonální doby přetrvávající blanka v zornici. V době, kdy se během embryonálního a fetálního vývoje formuje oko, zornice je uzavřena membránou. Před narozením se membrána vstřebá a zornice se stává otevřenou a pohybující se „clonou“ v duhovce.

U řady štěňat lze v útlém věku při vyšetření štěrbinovou lampou zachytit zbytky této membrány a jde o normální nález odpovídající věku, bez následků do budoucna.

V některých případech však přetrvává ztluštělá membrána v zornici a je viditelná pouhým okem, bez nutnosti přístrojového vyšetření. Též mohou v zornici vést jednotlivá vlákna a pruhy coby zbytky pupilární membrány, povlávají v přední a zadní komoře oka a mohou se dotýkat zadního povrchu rohovky nebo předního čočky. Často bývá tento stav spjat s poruchami vývoje vyústění zrakového nervu na zadním pólu oka.
Jde tedy o vrozený stav, který se s věkem nemění. Pouze v důsledku růstu oka může být rozsah, v kterém zbytky membrány „vadí“ ve vidění, menší (rozptýlenější vlákna ve větším prostoru) . Dědičnost nebyla dosud s jistotou určena. Je důležité změny detekovat, i když jsou zvířata s tímto nálezem pro chov přijatelná. Jedinci s výrazným nálezem by do chovu připuštěna býti neměla.

Onemocnění očních víček vyskytující se u šeltií

Vtočené řasy Řasy nejsou otočeny směrem ven od okraje víček, ale směrem k očnímu bulbu. Dotýkající se rohovky a dráždí ji. Následky jsou různé podle rozsahu dráždění. Od zvýšeného slzení po záněty a vředy rohovky, vždy ovšem provázeny bolestivostí a s rizikem vzniku oko ohrožujících komplikací (prasknutí rohovkového vředu, nitrooční zánět).

Distichiasis
Nemáme český ekvivalent, ale jde jednoduše řečeno o růst řas ve více řadách.
V některých případech jsou nadbytečné řasy tak jemné a malé, že nedráždí. Ale stačí jedna řasa, která takto nevinná není… Léčba spočívá v pravidelné epilaci řas, které dráždí nebo v definitivním zničení vlasového váčku řasy teplem, chladem nebo chirurgicky (s rizikem jizvení okraje víčka a pokračováním problému na jiném místě).

Ektopické řasy Neboli řasy rostoucí mimo obvyklé místo….Jedná se o růst jednotlivých řas 2-6 mm od vnitřního okraje HORNÍHO víčka. Obvykle jsou přímo otočeny proti rohovce. Tyto řasy mohou zapříčinit závažné poranění rohovky s následkem tvorby rohovkového vředu a zánětu rohovky, případně nitroočního zánětu. Proto je třeba chirurgicky vyjmout vlasový váček takto rostoucí řasy.

Trichiasis Stav, kdy řasy rostou na správném místě, ve správné řadě, ale mají špatný sklon (obvykle následkem jizev na okraji víčka – vzniklých úrazem, po zánětu kůže…). Dráždí tak spojivku a/nebo rohovku. Léčba je opět chirurgická – vynětí vlasového váčku, případně tepelné zničení vlasového váčku (kauterem).